Svatba A+J

Heh, myslel jsem že to bude tragédie, ale když si člověk dá pozor na pár nešvarů lacinějších kousků, vyjdou z toho docela povedené kousky (na můj vkus, uvidím, co mi na to řekne Slunko, který je profík).

První, co jsem si omakal na místě je světlo. Žádnej foťák na světě vám bez blesku nevyfouká isem tu tmu, která panuje v kostele, takže kvalitní blesk je základ. Můj Canon 430 EX II se 4×AA GP Recyko+ to odkroutil na jedničku, baterky klekly až večer při veselce a to bylo dost času na to si je vyměnit.
Rozhodně pozor na směrování blesku. Opírat to o novomanžele a hosty přímo je podle mě blbost, takže gumička a bílý čverec papíru (klasický poznámkový bloček se tvrdostí a velikostí pěkně šikl, už jich mám ve fotobrašně kopec. I gumiček.) a všecko je pěkně nasvícené. Na pár fotkách, to dokonce pěkně osvítilo jen horní polovinu fotky, takže nevěsta a ženich pěkně září a zem, tím myslím ty popraskaný kachličky a nanošenej binec z venku, kór na podzim, je pěkně v šeru. Moc zajímavé, musím zjistit, jak se mi to povedlo.

Nevěsta Anička a svědek Míša při ranním oblékání

Ono to není vůbec vidět, slyšet ani cítit, ale pro fotografa je každá scéna pěkný kalup. Ženich s maminkou přichází do kostela, pěkně piánko, všichni koukají ze svých sedaček či klekaček. Jakmile se v uličce mihne nevěsta, tak v ten moment se všichni zblázní, vytahují mobily a kompakty a lezou jí skoro do výstřihu, aby si taky pořídili nějkou pěknou přepáleninu či mazaninu. Naštěstí v případě téhle svatby si to všichni odbyli skoro ve dveřích, takže když nevěsta přikráčela s tatínkem na 10 kroků od oltáře, už byl klid, protože už to jako začínal být obřad a už si sedali. V tom přišla moje chvíle, takže cvak cvak, družička se dloube v nose, rychle ještě jednou cvak cvak a ještě aspoň dvě na výšku, ať jsou pěkně vidět i varhany nad vchodem. Jen to věčné otáčení blesku mi lezlo na nervy. Jedna fotka na šířku – cvak, další fotka na výšku – rychle otočit blesk – cvak. Místy jsem měl strach, abych ho tím neposlal do kytek, protože v tom fofru jsem se s tím nemazal a jednou ho otáčel i bez vypnuté aretace a to pěkně zaplakal. A přesně o tomhle kvaltu mluvím.

Být všude

Ráno jsme se sešli u nevěsty doma, dali si kafíčko, chlebíček a pořídil jsem několik prvních obrázků z posledních příprav svatby. Pak jsme sedli do auta a přejeli s nevěstou ke kadeřnici, kde jsem na dvě hodiny umřel.
Následoval návrat domů a oblékání nevěsty a ženicha, který v mezičase přijal od kuchařů dort. Tam jsem měl taky být, ale někde nastala chyba v komunikaci. Co už.
Všichni nalíčení, oblečení – ženich si vázal kravatu podle Youtube 🙂 takže hurá pěšky do kostela. Samozřejmě že nevěsta ne. Na ni, jejího tatínka a mě už venku čekalo auto a tímto chválím výběr novomanželů, protože to byl krásný oldschool London cab, tedy taxík. U kostela jsem vylítl ven, ale všichni stále koukali před ním a tak nevěsta ani nevykukovala. Ženich správně čekal už vevnitř, aby to novomanželům nepřineslo smůlu, kdyby se viděli.
Příchod ženicha, příchod nevěsty, protože se jednalo o křesťanský obřad, proběhla mše a všechno to povídání. Prstýnky, pusa a tradá na nedalekou Mohylu míru. Pár foteček, zatímco se všichni ostatní přesunuli pěšky do místního KD na oběd.
Pojedli jsme předkrmu, zákrmu, polévky i výtečného oběda, samozřejmě proběhlo i rozbíjení talířů, krmení novomanželů se navzájem atd.
K tomuhle bych měl jednu připomínku. Ne každý má místo, aby nakrmil 150 svatebčanů v sále o rozloze fotbalového hřiště, ale určitě si jako fotograf, budete-li obědvat, nechejte místo někde na kraji, abyste mohli v klidu vybíhat k focení a neproplétali se hodinu mezi spokojeně sedícími. Taky zkuste z novomanželů vymámit nákres rozložení stolů, protože se vám může, jako mně na této svatbě, stát, že zleva zprava kolem nich budou sedět rodiče a před nimi bude několik stolů nejbližších, takže na pěknou fotku bryndající nevěsty budete muset sáhnout po teleobjektivu a to už je zase o krůček blíže mazanině nebo jinému nešvaru.

Nevěsta s tatínkem při převozu ke kostelu. Velké plus je prostorné vozidlo a ne super-ergonomicky tvarované Lamborghini.

Už je skoro po všem

Večerní veselka už je pro fotografa takové lehárko. Samozřejmě i při ní je nutné být novomanželům stínem, protože nikdy nevíte, kdy sebou nevěsta plácne při tanci, kdy jí bude chtít ženich naplácat či kdy se jinak ztrapní podnapilí svatebčané, kteří už od oběda ochutnávají „strýcovu domácí“ a podobné pochutiny.
Rozhodně se zapovídejte i s místními, protože jen sedět a čekat je děsně únavné. I cizí lidé můžou být příjemnými společníky pro konverzaci.

Poznatky

• Pokud víte, že vám skol blbě kreslí v okrajích, necpěte skupiny lidí na celé políčko, ale nechte si tam místa. Dnešní 18 Mpix fotky ten ořez přežijí bez sebemenších problémů.
• Do fotobrašny si nezapomeňte přibalit: izolačku, igelitku, papírky a gumičky na blesk, náhradní baterky pro foťák i pro blesk, nabíječku na všechno, propisovačky i lihovky.
• Zajímavým doplňkem pro tuhle svatbu byly schůdky, takže jsem mohl celou skupinu svatebčanů fotit z mírně vyvýšené pozice a ukázalo se to jako plus. A navíc fotka nevěsty jak ze štaflí hledí k Brnu je originální 🙂
• Nezapomeňte si před začátkem obřadu vypnout mobil! Když zazvoní svatebčanům, tak si o nich každý pomyslí své, ale když by zazvonil fotografovi právě fotícímu novomanželské políbení… 

Ženich Slunko